http://www.annonce.cz/lodni-modelarstvi.html

Ponorky

Žádná data nebo nastavení...

 

 

Už jste se koupali v moři? Třeba v italském Bibione nebo na Istrijském poloostrově? Pokud ano, určitě se vám stalo, že jste se začali bát, proto­že někde poblíž by mohl být nebez­pečný žralok. Podobné pocity prožívá asi každý „plážový" rekreant, a větši­na z nich se proto nepouští na volné, otevřené moře. Jestliže turisté u moře mívají strach ze žraloků, podobné po­city zažívají posádky válečných lodí, když jsou ohroženy ponorkou. Mnozí z vás už určitě četli nějaký příběh z doby druhé světové války, kdy se pod hladinou světových moří proháněly obávané německé ponorky a likvidovaly jednu loď za druhou. I dnes, v dobách míru, se v hlubinách pohybují podmořská plavidla. Vojen­ské ponorky vesměs hlídkují u břehů a jsou v pohotovosti pro případ obra­ny toho či onoho státu. Nejvíce pono­rek vlastní USA a Rusko, k těm nejnebezpečnějším patří stroje s atomovým pohonem. V době, kdy německá armáda nasa­dila do válečných bojů první „ponořovací stroje", lodě proti nim neměly mnoho šancí. Když se nad hladinou objevil periskop, námořníci jen s hrů­zou čekali, kdy plavidlo zasáhne smr­tící torpédo. Později se periskopy uká­zaly jako nejzranitelnější místo ponor­ky. Když se Spojencům podařilo vyvi­nout modernější radary, periskopy bylo možné nad hladinou odhalit a lo­dě tak mohly na ponorku zaútočit jako první.                                                                 V dalších letech se sonarové a jiné vyhledávací přístroje na lodích zdoko­nalily natolik, že si ponorky mohou být jisté před prozrazením jen ve vět­ších hloubkách a s vypnutými motory. Příkon proudu, který je nutný k osvět­lení a klimatizaci, musí na čas zajistit akumulátory. To má jisté nevýhody, protože kapacita baterií je omezená, a ponorka tudíž nevydrží v hlubinách dlouho bez nežádoucích zvuků.                                   Teprve vývoj atomového pohonu v 50. letech umožnil ponorkám delší pobyt pod hladinou. I tyto stroje však mají nevýhody. Jsou příliš velké a těž­ké a prozrazuje je teplo, které vyzařu­je reaktor. Atomové ponorky měly sloužit především jako dobře ukryté rampy pro vystřelování mezikontinentálních raket. Časy se mění a tato monstra v mořích ztrácejí význam. Ar­mády se proto poohlížejí po menších, obratných a nenápadných ponorkách, které by sloužily především k ochraně vlastního pobřeží. Měly by hlídat určité oblasti, aniž přitom prozradí vlastní polohu. Nová úloha ponorek s sebou přináší nové požadavky: stroje musí mít velký akční rádius a měly by umět plavat pod hladinou několik týdnů bez nutnosti vynoření. Koncem 80. let se podařilo inžený­rům firem HDW v Kielu a Thyssenn v Emdenu vyvinout nový způsob po­honu, který dovolí ponorkám plout pod vodou nonstop celý měsíc. V le­tošním roce by se mělo začít s výro­bou prvních čtyř ponorek opatřených tímto pohonem. Nesou označení U-212 a jejich montáž má být ukonče­na v roce 2002.                                                    Vedle normálního diesel-elektrického motoru pro plavbu na hladině (a pro případ nouze) budou ponorky typu U-212 osazeny tzv. vodíkovým motorem. O co jde? V palivových ná­držích, umístěných z bezpečnostních důvodů mimo ochrannou tlakovou stěnu plavidla, má být umístěn oddě­leně vodík a kyslík. Když se obě látky spojí v tzv. spalovacím článku (měnič energie), vznikne teplo a následně bu­de možné vyrábět elektrický proud. Jako odpad přitom zůstane voda. Stejnosměrný proud má pohánět lod­ní šroub i veškerá elektrická zařízení na palubě. Hlavní výhodou pohonu je že elektřinu bude možné ve spalovacích článcích produkovat velmi dlouho, při plánovaném objemu nádr­ží asi 30 dní. Ponorka by se tedy teoreticky nemu­sela vynořit celý měsíc. Vodíkový pohon je známý už mnoho let. Využívají ho např. kosmické lodě, experimenty s jeho uplatněním v auto­mobilech jsou zatím ve stadiu vývoje. Vodíkový pohon je často označován za pohon budoucnosti, ale skrývá i jedno velké nebezpečí. Oba plyny to­tiž ve směsi mohou snadno explodo­vat. Havárie kosmické lodi Apollo 13, kterou můžete zhlédnout v kinech ve stejnojmenném americkém filmu, byla způsobena právě explozí nádrže s kyslíkem. Konstruktéři ponorky pro­to chtějí umístit nádrž s podchlazeným tekutým kyslíkem (LOX) do další nádrže, která by měla ztlumit účinky případného výbuchu. Před zavedením ke spalovacímu článku bude nutno kyslík ohřát.                 Ještě nebezpečnější je skladování vodíku. V plynném stavu je extrémně nebezpečný a při sebemenším neříze­ném styku s kyslíkem exploduje. Inže­nýři proto hodlají vodík skladovat v nádržích ve formě hydridu takřka v pevném stavu. Hydrid je sloučenina vodíku s nějakým prvkem, u ponorky U-212 tím prvkem bude kov. Po zahřá­tí se vodík uvolní a teprve pak bude vháněn do spalovacího článku.Pro provoz ponorky technici vyvinu­li speciální spalovací články. Při che­mické reakci dosáhne teplota uvnitř asi 80 stupňů Celsia, což je proti tep­lotě v atomových reaktorech zanedba­telné. Ponorka se neprozradí ani tep­lem, ani zvukem motoru. Relativně malý motor má roztáčet přímo (bez převodovky) lodní šroub se sedmi lo­patkami, požadované otáčky zajistí magnety napájené vždy určitým množstvím elektrického proudu z pali­vových článků. Speciálně konstruova­ný lodní šroub bude značně namáhán, protože se musí otáčet velmi pomalu, aby za sebou ponorka nezanechávala zvířenou vodu. Aby bylo „podmořské plavidlo“ U-212 schopné boje, má být osazeno torpédy. I k jejich odpalování fir­ma HDW vyvinula speciální metodu. Zatímco běžná torpéda „vyjíždějí" z otvorů na přídi díky vlast­nímu pohonu, u nové ponorky budou vystřelována pomo­cí vodního tlaku, který zajistí výkonná čerpadla. Střely tak vyklouznou ven opět zcela bez hluku, řízení torpéd zajis­tí až na vzdálenost 30 námořních mil počítačový systém, napojený na citlivé senzory snímající zvukové vlny a za­jišťující orientaci pod hladinou. Systém umožní sledovat a zasahovat několik cílů najednou. Za zmínku stojí i plánované nasazení systému nazývané­ho Towed Array Sonar. Na dlouhém laně má být za ponor­kou vlečen speciální snímač, který bude „naslouchat" zvu­kům, aniž by při tom byl rušen šelesty vlastní ponorky.                                                                                                 Pokud se stroje typu U-212 v hlubinách osvědčí, způso­bí to zřejmé revoluční zlom ve stavbě podmořských plavi­del. A nejen to. Konstruktéři se už zabývají možnosti na­sazení vodíkových motorů na obchodních lodích! Doufejme, že nové německé ponorky budou sloužit jen k ochraně pobřežních vod (např. proti pašerákům) a v mí­rových službách a nestanou se následníky válečných strojů třetí říše, kterým se slangově říkalo „šedí vlci". Až se po roce 2002 budete cákat v moři, možná vás napadne, že někde poblíž, možná nedaleko od vás, v hlubinách ne­hybně leží nebezpečná ponorka. „Plážoví" rekreanti se ji ale nemusí bát. Žraloci jsou pro ně nebezpečnější.

 

Vybavení ponorky U-212

 

1. Vlečné lano (slou­ží k tažení citlivého snímače v určité vzdálenosti za po­norkou), 2. elektrický motor, 3. nádrže na vodík, 4. dieselový motor o výkonu 1440 koní, 5. zásobníky na tekutý kyslík, 6. spa­lovací články (devět bloků, každý o vý­konu 34 kW), v nichž dojde k reakci vo­díku s kyslíkem, 7. vnější plášť, 8. tlakový plášť, 9. klimatizace, 10. technická centrála, 11. velitelské prosto­ry, 12. výsuvné přístroje (peri­skopy, radioantény, radar ap.), 13. věž, 14. kuchyň a jídelna, 15. koupelna, 16. kabina velitele, 17. ubytovací prostory pro 23 členů posádky, 18. šest torpé­dových lafet.

Technické parametry ponorky U-212

Délka 53,5 m, výška 11,5 m, průměr trupu 6,8 m, výtlak 1359 tun, nejvyšší rychlost pod vodou 20 uzlů, nejvyšší rychlost nad hladinou 12 uzlů, nejvyšší možná hloubka ponoření je utajena.

TOPlist