http://www.annonce.cz/lodni-modelarstvi.html

Výzbroj historických lodí 16. a 17. stol

Žádná data nebo nastavení...

 

 

Střílny

Pozůstávaly z branek (otvorů v boku lodí) a poklopů, které sloužily k uzavření branek (obr. 1). Branky pro baterii těžkých dél umístěných na spodní palubě lodi byly 3 až 5 stop nad vodní hladinou. Byly většinou uzavřeny poklopy, aby i při vysokých vlnách nevlévala do vnitřku lodi voda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Otevíraly se pouze za klidného počasí v boji. Velikosti branek se odvozovaly z průměrů střel (dělových koulí): šířka byla 8 a výška 6,5 průměru střely příslušného děla. Vzdálenost branek od sebe (měřeno od jejich středu) byla 25 průměrů příslušných střel.    Poklopy uzavíraly branky zvenku. Tloušťka poklopu se rovnala dvěma tloušťkám lišt vnějšího bednění, které bylo kolem branek (obr. 2). Výška a šířka poklopu se rovnala rozměru příslušné branky (vnitřní část) a rozměru zárubně střílny (vnější část), která byla o něco větší než branka. Na vnější straně poklopu byl čep s kroužkem, v němž bylo uvázáno tenké lanko k jeho ovládání. Děla umístěná na přídi, na horní střední palubě a v kastelech měla branky bez poklopů.

                

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lodní děla

Stejně jako u střílen odvozovaly se rozměry a hmotnosti lodních dél z příslušných střel. Těžké děla - dvaatřiceti nebo šestatřicetiliberní (název pochází od hmotnosti střely) - byla v baterii v podpalubí umístěna téměř na úrovni vodorysky. Lehčí děla - dvou nebo čtyřliberní - se kromě horních palub umísťovala ještě do zadního převisu (pod záďové zrcadlo) a na příď.

Lodní děla se skládala z hlavní a lafet. Hlavně (obr. 3) se odlévaly z litiny nebo bronzu. Vrtání hlavní (rovnající s průměru střely) bylo velmi hladké, stěny značně tlusté. Dozadu se průměr hlavně kuželovitě zvětšoval, takže v zadní části dosahoval trojnásobku vrtání. Po obou stranách byly do hlavně zasazeny dva soustružené čepy pro podpěru tak, aby zadní část hlavně byla těžší. Nad čepy byly k hlavni připev­něny dva třmeny, někdy umělecky tvarované, sloužící k uvázání lan pří přemísťování hlavní. V horní části na zádi hlavně byl zápalný otvor vedený až do vrtání hlavně; jím se zapaloval střelný prach. Kolem zápalného otvoru se na hlaveň upevňovala olověná deska - zápalná pánev - chránící zápalný otvor před znečiš­těním.

Lafety (obr. 4) byly celé ze dřeva a byly opatřeny výztužným kováním. Jejich rozměry byly dány velikostí příslušných střel: tloušťka bočnic a průměr náprav pro kola se rovnaly průměru příslušných střel, průměr čepu slouží­cího ke stažení bočnic byl asi 0,2 průměru střely. Na dřevěných nápravách byla nasazena dřevená okovaná kola, zajištěná klínem nebo závlačkou proti vypadnutí. Dřevěná příčka mezi točnicemi sloužila k vyztužení lafety v přední části. Směrovým klínem pod zadní částí hlavně se řídila výšková poloha přední části hlavně a tím i dostřel (byl maximálně 400až 500 metrů).

Lodní děla se rozlišovala podle hmotnosti střel; podle toho měla také své názvy: těžká děla – 36liberní, 32liberní, polotěžká děla – 24liberní, calvariny – 16liberní, lehké calvariny – 8liberní. Kromě toho měly lodi z 15. a konce 16. století děla zvaná falkony, falkonety a harcovnice.

Falkon bylo v podstatě poziční dělo; falkony se umísťovaly na zpevněných břevnicích (zá­bradlích) na boku lodi; byly zasazeny v kovo­vých otočných vidlicích, takže se s nimi dalo rychle a lehce manévrovat. Používaly se pro střety o hmotnosti od 3 do 6 liber (obr. 5). Falkonety se podobaly falkonům, ale byly menší a lehčí. Jejich střely měly hmotnost 1 až 3 libry.

Falkonety se podobaly falkonům, ale byly menší a lehčí. Jejich střely měly hmotnost 1 až 3 libry. Tabulka dává představu o hlavních úda­jích lodních děl ze 17. století v závislosti na jejich střelách:

 

Nabíjení lodních děl bylo velmi zdlouhavé, takže k rychlému vypálení další salvy bylo někdy lepší loď otočit o 180 stupňů a vystřelit z nabi­tých dél na druhém boku lodi. Nejprve bylo třeba dělo pomocí zpětného kladkostroje (upevněného jedním koncem v oku v zadní části lafety a druhým koncem v oku připevněném v palubě) vtáhnout zpět tak, aby ústí hlavně bylo uvnitř lodi (nabíjelo se zepředu). Po nabití se dělo opět pomocí kladkostrojů (upevněných na bočnicích lafety a na vnitřní straně boku lodi) vtáhlo zpět na své stanoviště. Těmito kladkostroji se lodní dělo směrovalo i do stran (obr. 2).

 

 

 

  Nábojnici (obr. 6) tvořil plátěný pytlík naplně­ný střelným prachem; do hlavně se vkládal nabíjecí lopatou. Na nábojnici se posadila střela a proti vypadnutí z hlavně se pojistila roubovací koudelí. Toto celé sestavení se udusalo nabijákem. Hrotem nasazeným na konci doutnákové tyče, se nábojnice zápalným otvorem propíchla; do zápalného otvoru se nasypal zápalný střelný prach (současné se nasypal i na zápalnou pánev). Doutnák (což byl vlastně provaz namo­čený v sanytru) byl upevněn ve vidlici doutnákové tyče tak, aby na konci kus přečnívat.                                                                  Vytěrák, potažený jehněčí kůží, sloužil k čiš­tění (vytírání) vrtání hlavně. Na konci násady vytěráku byl kovový šroubovicový tahač (podobný vývrtce), kterým se vytahovaly spálené kusy nábojnic, zbylé po výstřelu v hlavni. Ro­hem se zápalným prachem se plnil zápalný otvor a pánev.

  K další výstroji lodních děl patřila lucerna a dvě dřevěná vědra; jedno bylo naplněno pískem a přes jeho okraj visely další doutnáky, druhé bylo naplněno vodou k čištění a chlazení dělové hlavně.

  Zpětný ráz lodního děla po výstřelu byl zadržován lany, o téměř stejném průměru jako měla upínačková lana. Upevnění zadržovacího lana je zřejmé z obr. 2. Pojistným lankem se svazovalo zadržovací lano a kladkostroj; sloužilo k zmírnění zpětného rázu.

Pro zlepšení ničivé účinnosti střel, zvláště při střelbě do lanoví, se jako střel používaly koule spojené kusem řetězu, nebo polokoule spojené železnou tyčí (obr. 7).

  Lodi byly také vybaveny určitými zásobami střel, střelného prachu, lan k ovládání děl atd. Na příklad francouzská loď La Couronne z roku 1636 měla v podpalubí pro svých 48 děl (14 šestatřicetiliberních, 2 čtyřiadvacetiliberní, 26 osmnáctiliberních, 3 osmiliberní a 3 čtyřliberní) ještě 2300 střel a mimo jiné: 100 36liberních, 100 24liberních, 1350 18liberních, 200 střel spoje­ných tyčí nebo řetězem, 11 501 kg střelného

prachu. 96 kladkostrojů, 96 zadržovacích lan o průměru 0,135 až 0,162 m. Pro úplnost ještě zbývá 8 lafet, 11 náprav, 50 kol, 175 mušket, 100 pík, 6 halaparten, 18 kompasů, 30 hodin, 1 zvon atd.

 

Dělové otvory

 

    Důležitou součástí trupu jsou dělové otvory, jichž bývá na vojenských lodích požehnaně. Každá střílna má uvnitř rám, vytvářející osazení, do nějž zapadá poklop. Tento rám při stavbě modelu buď poskládáme z jednotlivých lišt, nebo zevnitř trupu přilepíme hranol z balsy či jiného měkčího dřeva s předvrtaným otvorem, který pak rozšíříme (obr.1). Tloušťka rámu je značná, protože stěna trupu řadové lodi měla u vodorysky tloušťku až 60 cm a směrem k palubě se ztenčovala. Dělové otvory se též směrem nahoru zmenšovaly podle ráže děl.

 

 

 

 

 

Obr. 1. Různé varianty dělových otvorů

 

 1 - vnější obšívka, 2 - vnitřní obšívka (pouze na otevřených dělových palubách), 3 - první obšívka, 4 - vyříznutý dřevěný hranol, 5 - vlepený rám, 6 - výplň mezi obšívkami

 

 

 

 

 

 

Dokončený trup vylejeme ChS Epoxy. Na vyznačená místa vsadíme mezi žebra krátké paluby pro děla spodních střílen (obr. 2) a práci na obšívce ukončíme vylámáním horních částí žeber, která by jinak překážela při práci na palubě a vnitřní obšívce.                                                                 První obšívka udrží boky a nástavby pohromadě, aby se nerozpadly. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 




 

TOPlist