Ponorky
Už jste se koupali v moři? Třeba v italském Bibione nebo na Istrijském poloostrově? Pokud ano, určitě se vám stalo, že jste se začali bát, protože někde poblíž by mohl být nebezpečný žralok. Podobné pocity prožívá asi každý „plážový" rekreant, a většina z nich se proto nepouští na volné, otevřené moře. Jestliže turisté u moře mívají strach ze žraloků, podobné pocity zažívají posádky válečných lodí, když jsou ohroženy ponorkou. Mnozí z vás už určitě četli nějaký příběh z doby druhé světové války, kdy se pod hladinou světových moří proháněly obávané německé ponorky a likvidovaly jednu loď za druhou. I dnes, v dobách míru, se v hlubinách pohybují podmořská plavidla. Vojenské ponorky vesměs hlídkují u břehů a jsou v pohotovosti pro případ obrany toho či onoho státu. Nejvíce ponorek vlastní USA a Rusko, k těm nejnebezpečnějším patří stroje s atomovým pohonem. V době, kdy německá armáda nasadila do válečných bojů první „ponořovací stroje", lodě proti nim neměly mnoho šancí. Když se nad hladinou objevil periskop, námořníci jen s hrůzou čekali, kdy plavidlo zasáhne smrtící torpédo. Později se periskopy ukázaly jako nejzranitelnější místo ponorky. Když se Spojencům podařilo vyvinout modernější radary, periskopy bylo možné nad hladinou odhalit a lodě tak mohly na ponorku zaútočit jako první. V dalších letech se sonarové a jiné vyhledávací přístroje na lodích zdokonalily natolik, že si ponorky mohou být jisté před prozrazením jen ve větších hloubkách a s vypnutými motory. Příkon proudu, který je nutný k osvětlení a klimatizaci, musí na čas zajistit akumulátory. To má jisté nevýhody, protože kapacita baterií je omezená, a ponorka tudíž nevydrží v hlubinách dlouho bez nežádoucích zvuků. Teprve vývoj atomového pohonu v 50. letech umožnil ponorkám delší pobyt pod hladinou. I tyto stroje však mají nevýhody. Jsou příliš velké a těžké a prozrazuje je teplo, které vyzařuje reaktor. Atomové ponorky měly sloužit především jako dobře ukryté rampy pro vystřelování mezikontinentálních raket. Časy se mění a tato monstra v mořích ztrácejí význam. Armády se proto poohlížejí po menších, obratných a nenápadných ponorkách, které by sloužily především k ochraně vlastního pobřeží. Měly by hlídat určité oblasti, aniž přitom prozradí vlastní polohu. Nová úloha ponorek s sebou přináší nové požadavky: stroje musí mít velký akční rádius a měly by umět plavat pod hladinou několik týdnů bez nutnosti vynoření. Koncem 80. let se podařilo inženýrům firem HDW v Kielu a Thyssenn v Emdenu vyvinout nový způsob pohonu, který dovolí ponorkám plout pod vodou nonstop celý měsíc. V letošním roce by se mělo začít s výrobou prvních čtyř ponorek opatřených tímto pohonem. Nesou označení U-212 a jejich montáž má být ukončena v roce 2002. Vedle normálního diesel-elektrického motoru pro plavbu na hladině (a pro případ nouze) budou ponorky typu U-212 osazeny tzv. vodíkovým motorem. O co jde? V palivových nádržích, umístěných z bezpečnostních důvodů mimo ochrannou tlakovou stěnu plavidla, má být umístěn odděleně vodík a kyslík. Když se obě látky spojí v tzv. spalovacím článku (měnič energie), vznikne teplo a následně bude možné vyrábět elektrický proud. Jako odpad přitom zůstane voda. Stejnosměrný proud má pohánět lodní šroub i veškerá elektrická zařízení na palubě. Hlavní výhodou pohonu je že elektřinu bude možné ve spalovacích článcích produkovat velmi dlouho, při plánovaném objemu nádrží asi 30 dní. Ponorka by se tedy teoreticky nemusela vynořit celý měsíc. Vodíkový pohon je známý už mnoho let. Využívají ho např. kosmické lodě, experimenty s jeho uplatněním v automobilech jsou zatím ve stadiu vývoje. Vodíkový pohon je často označován za pohon budoucnosti, ale skrývá i jedno velké nebezpečí. Oba plyny totiž ve směsi mohou snadno explodovat. Havárie kosmické lodi Apollo 13, kterou můžete zhlédnout v kinech ve stejnojmenném americkém filmu, byla způsobena právě explozí nádrže s kyslíkem. Konstruktéři ponorky proto chtějí umístit nádrž s podchlazeným tekutým kyslíkem (LOX) do další nádrže, která by měla ztlumit účinky případného výbuchu. Před zavedením ke spalovacímu článku bude nutno kyslík ohřát. Ještě nebezpečnější je skladování vodíku. V plynném stavu je extrémně nebezpečný a při sebemenším neřízeném styku s kyslíkem exploduje. Inženýři proto hodlají vodík skladovat v nádržích ve formě hydridu takřka v pevném stavu. Hydrid je sloučenina vodíku s nějakým prvkem, u ponorky U-212 tím prvkem bude kov. Po zahřátí se vodík uvolní a teprve pak bude vháněn do spalovacího článku.Pro provoz ponorky technici vyvinuli speciální spalovací články. Při chemické reakci dosáhne teplota uvnitř asi 80 stupňů Celsia, což je proti teplotě v atomových reaktorech zanedbatelné. Ponorka se neprozradí ani teplem, ani zvukem motoru. Relativně malý motor má roztáčet přímo (bez převodovky) lodní šroub se sedmi lopatkami, požadované otáčky zajistí magnety napájené vždy určitým množstvím elektrického proudu z palivových článků. Speciálně konstruovaný lodní šroub bude značně namáhán, protože se musí otáčet velmi pomalu, aby za sebou ponorka nezanechávala zvířenou vodu. Aby bylo „podmořské plavidlo“ U-212 schopné boje, má být osazeno torpédy. I k jejich odpalování firma HDW vyvinula speciální metodu. Zatímco běžná torpéda „vyjíždějí" z otvorů na přídi díky vlastnímu pohonu, u nové ponorky budou vystřelována pomocí vodního tlaku, který zajistí výkonná čerpadla. Střely tak vyklouznou ven opět zcela bez hluku, řízení torpéd zajistí až na vzdálenost 30 námořních mil počítačový systém, napojený na citlivé senzory snímající zvukové vlny a zajišťující orientaci pod hladinou. Systém umožní sledovat a zasahovat několik cílů najednou. Za zmínku stojí i plánované nasazení systému nazývaného Towed Array Sonar. Na dlouhém laně má být za ponorkou vlečen speciální snímač, který bude „naslouchat" zvukům, aniž by při tom byl rušen šelesty vlastní ponorky. Pokud se stroje typu U-212 v hlubinách osvědčí, způsobí to zřejmé revoluční zlom ve stavbě podmořských plavidel. A nejen to. Konstruktéři se už zabývají možnosti nasazení vodíkových motorů na obchodních lodích! Doufejme, že nové německé ponorky budou sloužit jen k ochraně pobřežních vod (např. proti pašerákům) a v mírových službách a nestanou se následníky válečných strojů třetí říše, kterým se slangově říkalo „šedí vlci". Až se po roce 2002 budete cákat v moři, možná vás napadne, že někde poblíž, možná nedaleko od vás, v hlubinách nehybně leží nebezpečná ponorka. „Plážoví" rekreanti se ji ale nemusí bát. Žraloci jsou pro ně nebezpečnější.
Vybavení ponorky U-212
1. Vlečné lano (slouží k tažení citlivého snímače v určité vzdálenosti za ponorkou), 2. elektrický motor, 3. nádrže na vodík, 4. dieselový motor o výkonu 1440 koní, 5. zásobníky na tekutý kyslík, 6. spalovací články (devět bloků, každý o výkonu 34 kW), v nichž dojde k reakci vodíku s kyslíkem, 7. vnější plášť, 8. tlakový plášť, 9. klimatizace, 10. technická centrála, 11. velitelské prostory, 12. výsuvné přístroje (periskopy, radioantény, radar ap.), 13. věž, 14. kuchyň a jídelna, 15. koupelna, 16. kabina velitele, 17. ubytovací prostory pro 23 členů posádky, 18. šest torpédových lafet.
Technické parametry ponorky U-212
Délka 53,5 m, výška 11,5 m, průměr trupu 6,8 m, výtlak 1359 tun, nejvyšší rychlost pod vodou 20 uzlů, nejvyšší rychlost nad hladinou 12 uzlů, nejvyšší možná hloubka ponoření je utajena.