Vojáci
EGYPT - lehká pěchota
Egyptský lučištník. V městě Théby je na stěně chrámu vyobrazena pochodující pěchota z doby Nové říše (1560 - 1070 před Kristem). Už na první pohled je zřejmé, že se jedná o vojsko nové. Vpředu kráčejí dva lučištníci oblečeni do umně zřasených širokých suknic s širokým tuhým předním dílem. Takové suknice nosili vyšší úředníci, rodilí Egypťané. Je možné, že postavy lučištníků z thébského chrámu představují hodnostáře - velitele lukostřelců, pochodující v čele svých oddílů. Egypťané předpokládali, že je-li někdo schopen řídit administrativu, poradí si snadno i s vedením bojového šiku. V době Nové říše egyptská armáda zahájila výboje na sever i na jih, během nichž bylo vojsko nuceno překonat bezvodé pouště. Pochodující pluky byly doprovázeny zásobovacími kolonami s potravinami. Vodu si nesli vojáci sami v kožených nádobách. Při nebezpečných přechodech pouště se mohli jako velitelé uplatnit úředníci, kteří byli dobrými organizátory. Lučištníci již byli vyzbrojeni složenými luky, zhotovenými z vrstvených pásů různého materiálu. Takový luk měl větší dostřel a průraznost. Nové luky se uplatňovaly zejména při obléhání opevněných míst, lukostřelci sestřelovali obránce z hradeb a poskytovali tak vlastní těžké pěchotě účinnou pomoc.
Lučištník z Horního Egypta. Druhým významným civilizačním centrem bylo údolí řeky Nilu, kde již ve 4. tisíciletí před Kristem vznikl státní útvar, který se později stal prvořadou velmocí starého světa. Nilské údolí bylo obýváno nezávislými kmeny pod vládou místních náčelníků. Ještě před rokem 3100 se jednotlivé kraje sjednotily ve dva větší státní celky. V severní části to bylo údolí přiléhající ke Středozemnímu moři, zvané Dolní země, na jihu pak Horní země. V Horním Egyptě, sevřeném z obou stran pouštěmi, žili převážně lovci a kočovníci, v úrodné nilské deltě usedli zemědělci. Okolo roku 3000 před Kristem hornoegyptský vládce Narmer (v pozdějších textech zvaný Meni) zaútočil na Dolní Egypt. Jeho dobře vycvičení lovci-bojovnici neměli s dolnoegyptskými zemědělci mnoho potíží. Delta se jim stala snadnou kořistí a Egypt byl sjednocen v jeden státní celek, egyptskou Fill. Obrázek ukazuje lučištníka z Horního Egypta. Tito lovci pomáhali sjednotit Egypt a dali tak základy pozdější světové velmoci. Podle trochu nejasných vyobrazení z těch dob se zdá, že lovci nosili vzadu u pasu zavěšené kožešiny z některých svých loveckých trofejí, což byla jakási uniforma. Šípy si bojovnici dosud nosili v ruce.
Nubijský lučištník. Jak vypadaly různé útvary staroegyptského vojska, víme podle četných dobových vyobrazení na stěnách chrámů a hrobek nebo podle nevelkých dřevěných figurek, které Egypťané dávali svým mrtvým do hrobu. Podle podobných figurek byl nakreslen i náš obrázek. Představuje nubijského lukostřelce z doby Střední říše (kolem roku 1990 před Kristem). V té době už Egypt nevystačil s houfy zemědělců, povolávaných při ohrožení do zbraně. Armáda Staré říše byla armádou národní. Jak si Egypt postupně podmaňoval okolní národy, dostali se do jejich řad i příslušníci těchto podmaněných národů. Ti pak sloužili v pomocných oddílech. Od počátku to byli hlavně Nubijci (Nubie - dnešní Sudán), známí jako vynikající lukostřelci. Nejlepší ochranou Egypta byly pouště, svírající nilské údolí z obou stran. Skutečně ohrožena byla jen otevřena nilská delta - Dolní země. Badatelé se neshodují, kdy vlastně vznikla pravidelná egyptská armáda, faktem ale je, že existovala už v době stavby pyramid, tj. ve Staré říši (od r. 2695 do r. 2155 před Kristem). Zpočátku se jednalo o poměrně malou profesionální armádu, ve které mladí muži hledali obživu i karieru.
Nubijský lučištník 2. Lehkou pěchotu tvořili lučištníci a prakovníci, metající z ručních praků kamenné střely. Lehká pěchota bojovala ve volně rozptýlené řade, před sevřenými pluky těžké pěchoty a snažila se před hlavním útokem rozvrátit řady nepřátel. V době Střední říše (asi 2134 - 1785 před Kristem) vzrostla v Nubii moc domorodé říše Kus s hlavním městem v dnešní Kerme. Nubie Egypťany vždy lákala, neboť odtud plynulo zlato a exotické zboží. Nubijci zase od Egypťanů přejímali zvyky, kulturu a nakupovali egyptské zboží. Proto se nubijští žoldnéři, kteří dříve ve službě nosili svůj národní šat, v době Nové říše objevují oblečení, jako rodilí Egypťané. Na obrázku je znázorněn nubijský žoldnéř z doby Nové říše (asi od r. 1560 - 1200 před Kristem). Hlavu má krytou typickou egyptskou parukou, šípy jsou už ukryty v toulci. Střelec je vyjímal tak, že pravou ruku obrátil dlaní vzhůru, opeřený konec šípu uchopil ukazováčkem a prostředníčkem, šíp vytáhl a jedním pohybem ho zářezem usadil na tětivu. Někdy si střelci šípy zapíchali před sebe do pisku, aby je mohli rychle vystřelovat jeden za druhým.
EGYPT - těžká pěchota
Kopiník z doby Staré a Střední říše. Mluvíme-li dnes o těžké pěchotě nebo o těžké jízdě, máme většinou na mysli bojovníky chráněné kovovou zbrojí. V dobách starého Egypta tomu bylo jinak. Kovová ochranná zbroj teprve začala vznikat a byla vzácná, rozhodně jí nemohla být vyzbrojena celá armáda. Za těžkou pěchotu těch dob proto pokládáme pěšáky, bojující v sevřených útvarech a chráněné dřevěnými štíty. Jejich hlavní ochranou byly pevně semknuté řady, postupující těsně jedna za druhou; tak se bojovníci navzájem kryli. Již tři řady byly pro tehdejšího nepřítele těžko zdolatelné. Vojáci druhé a třetí řady totiž prostrčili dlouhá kopí mezi bojovníky řady první, takže nepřítel byl napadán celým útvarem pěchoty. Z pozdějších dob Nové říše máme dochované svědectví o egyptských útvarech s jedenácti řadami, což asi byla v té době nepřemožitelná sila. Nepřítel měl naději na vítězství jen tehdy, dokázal-li přijít s novou taktikou (to se také skutečně stalo). Na obrázku je znázorněn egyptský kopiník z doby kolem roku 2000 před Kristem. Jeho štít byl sestaven z dřevěného rámu a potažen kůží. Později byly štíty celodřevěné. Byly pestře pomalovány nepravidelnými červenými skvrnami, což mělo vzbudit dojem krve vytrysklé z ran přemoženého nepřítele. Pro tento štít byl charakteristicky zahrocený horní oblouk.
Kopiník z Nové říše. Na thébském chrámovém vyobrazení nalézáme i novou těžkou pěchotu, která se na první pohled liší od pěchoty starší doby. Pro armádu doby Nové říše byla typická pruhovaná pokrývka hlavy nebo jednoduchá zahrocená čapka. Druhým poznávacím znakem je jednobarevný štít (modrý, bílý nebo červený). Štít nepřechází nahoře do hrotu, ale je završen obloukem. Bojovníci byli většinou ještě polonazí, s krátkou suknicí nad kolena. Stále častěji se ale uplatňoval jednoduchý pancíř v podobě pruhů z několika prošitých vrstev silného lněného plátna. Štíty byly dřevěné, potažené kůží, někdy i kůží levhartí. Tyto kůže byly nakupovány v sousední zemi Kuš (Núbie, dnešní Súdán). Byla to paráda trochu drahá, a proto vidíme-li na dobových vyobrazeních štíty potažené levhartí kožešinou, nemůžeme mít nikdy jistotu, zda se náhodou nejedná o dobře namalovanou napodobeninu. O staré vojáky se faraon staral dobře. Vysloužilci dostávali odměnu ve zlatě nebo dům s polem. Stávali se také veliteli městské policie. Navíc měl po vítězné bitvě každý voják nárok na svůj díl kořisti.
Oddíly na lodích. Egypt byl zemí vodních cest, díky širokým zavodňovacím kanálům, zavádějícím nilskou vodu po obou stranách říčního toku až do polí. Po celém toku Nilu konaly strážní službu velké veslové válečné lodě. Na těchto lodích se nacházely oddíly lučištníků a kopiníků. Vojáci byli v případě potřeby vysazováni na břeh, kde bojovali jako pěchota, nebo zůstali na lodi a ostřelovali nepřítele z luků. S trochou nadsázky bychom mohli tyto zvláštní jednotky přirovnat k soudobé námořní pěchotě. Ve třináctém a znovu ve dvanáctém století před Kristem pronikly do ústí Nilu takzvané mořské národy, což byla směs různých kmenů ze středomořských ostrovů, Libyjců ze severní Afriky, Palešetů a mnoha dalších. Část jich připlula na lodích, část táhla po břehu na vozech se svými stády. Lákala je úrodná delta i bohatství mocné říše faraonů. Oba vpády byly egyptským vojskem odraženy a kmen Pelešet se nakonec usadil na syrském pobřeží a dal mu dnešní jméno - Palestina (z bible je tento kmen znám jako Filištínští). Druhý vpád (roku 1174 před Kristem) se odehrál za vlády faraona Ramesse III. a byl rovněž odražen. Na stěně králova chrámu v Medínet Habu je tato událost vyobrazena. Jsou zde vidět lodi obou bojujících stran. Na egyptských lodích se nachází kromě veslařů i zmíněná námořní pěchota v typických pruhovaných kazajkách a lněných suknicích.
EGYPT - královská garda
Šardan v době Nové říše se v egyptské armádě objevují jednotky složené z příslušníků různých národů Asie, Libye (severní Afrika, sousede Egypťanů) a Středomoří. Mezi nimi se asi od poloviny třináctého století před Kristem nacházejí i Šardani, jejichž původ je nejasný. Pocházeli nejspíš ze Sardinie a z ostatních ostrovů ve Středozemním moři. Po jejich porážce byli zařazeni do egyptského vojska a stali se členy faraonovy gardy. Byli ozbrojeni dlouhými železnými meči. Za ochrannou zbroj sloužil tuhý pancíř z pásu silné kůže (některé prameny uvádějí, že to byla kůže krokodýlí). Malou kulatou helmu zdobily býčí rohy a znak slunce. Původně byly na helmě jen růžky, teprve v egyptské službě byla helma doplněna symbolem hlavního egyptského boha Re. Zcela novým prvkem v ochranné zbroji byl kulatý vypouklý štít. Kromě Šardand sloužili v gardě i rodilí Egypťané, jejichž pancíře byly zhotoveny z vrstvených prošívaných pásů bílého lněného plátna. Namísto kovových přileb měli dlouhé umělé paruky a obvyklý egyptský dřevěný podlouhlý štít s horním obloukovitým završením.